Sf 6

2. března 2013 v 23:54 | Akira |  Sleeping Forest

Spící les, kapitola 6. Ebrieta




,,Co? Nežertuj takhle, není to vtipné." řekla rozechvělým hlasem. Kysele se pousmál.
,,Je to pravda." řekl tiše.

,,Cítíš to chvění, když nejsi sama?
Když otevřeš zlatou truhlu
a nalezneš v ní kouzelná motýlí křídla?"
Z nebe se snáší vílí prach,
odnáší pryč všechnu úzkost a strach.
Nikdy nebudeš sama.
I když nemáš na své straně
strážného anděla
i když tvůj život visí na hraně.
I když přišla do tvého života rána
a jsi zraněná,
pořád budeš zároveň mrtvá a živá.
Pro tebe tmou jak jed zní modlitba,
ale chrání tě společnost upírova."

Rozklepaly se jí ruce.
,,Ty lžeš." prsty převrátila skleničku s vínem. Ta se vylila po ubruse a skutálela se ze stolu na zem. Tam se rozlétla na spoustu střepů.
,,Rád bych tě tak trápil." odpověděl. Uvažoval jestli to sdělení neměl ještě odložit. Byl ale velmi špatný lhář, brzy by začínala mít podezření.
,,Ariel je mrtvý..." zopakovala tiše. Pak se jako v hypnóze zvedla. Udělala půlkrok a zakolísala. Rychle zareagoval a podepřel ji. Náhle se probrala a hrubě ho odstrčila.
,,Zabil jsi ho ty?!" zakřičela. Bylo jí jedno, že se pár postav poblíž zvědavě otočilo.
,,No tak, chybí ti soudnost. Kdybych to chtěl udělat, už by dávno mrtvej byl... No, i když on už je vlastně mrtvej dávno... Tak nic. Každopádně jsem to nebyl." řekl. Neodpověděla, ale její oči se začaly plnit slzami. Poté se otočila a utíkala pryč. Nepokoušel se jí zastavit. Jen si klekl na jedno koleno a začal si do jedné dlaně sbírat střepy rozbité sklenky. Elisha zatím vyběhla ven do teplé noci. Schoulila se po jedním stromem a chvíli němě seděla a snažila se sebe sama přesvědčit, že jí Joel neříkal pravdu. Neúspěšně, brzy jí po tváři stékaly proudy slz. Skousávala tak moc spodní ret, až začal slabě krvácet. Položila si hlavu na kolena.
,,Arieli..." zašeptala štkavým hlasem. Tohle náhlé a přímé sdělení jí úplně šokovalo a vyvedlo z rovnováhy. Ani si nevšimla, že se k ní kdosi blíží. Až když se jí do ramene zařízla dřevěná kulka, bolestně s sebou trhla a zvedla hlavu. Obkličovalo ji asi šest lidí se zbraněmi. Setřela si slzy a postavila se. Lovci byli připravení zautóčit. Bleskurychle si prořízla zápěstí, aby ze své krve vytvořila krátkou šavli. Než ji ale stihla dokončit v jejím těle skončilo dalších deset kulek. Její tělo sebou škubalo pod jednotlivými nárazy. Vykřikla bolestí a sesula se na kolena. Pozorovala je nenávistnýma rudýma očima.Lovci byli potomci těch lidí, co v minulosti začali zabíjet upíry a další bytosti ze strachu a nenávisti. Nestihla ani zareagovat, když ji něco povalilo na zem. Tělem jí prolétlo a znehybnilo ji několik dalších dřevěných kulek. Vrhli se na ni a nad hlavu ji svázali ruce, pak i nohy. Obvykle by se s nima i s tolika kulkama v těle bila, ale právě teď ji úplně opustila vůle.
,,Půjdu za tebou, Arieli?" z očí jí tekly další slzy. Vůbec nevnímala, že jeden z lovců vyndal z tašky dřevěný nabroušený kůl a druhý zas kladivo. Ani to, když jí kolík přiložil k hrudi a zasadil první ukrutně bolestivou ránu, která ji probrala. Rozeřvala se, pro upíry, tou nejhorší bolestí. Na to ale bolest náhle ustala. Tmou se ozvaly jen divné křupavé zvuky a duté pády mrtvých těl. Před ní vystoupila osoba, kterou znala z oslavy. Už neměl masku. Díval se dolů na Elishu a prokřupával si prsty.
,,To jsou upíři tak slabý?" zeptal se, ale myslel to spíše řečnicky.
,,Jsi člověk, ne? Správně jsi jim měl ještě pomoct." zaskuhrala, sedla si a znovu se opřela o strom.
,,Já nezabiju nic, pokud se to nepokusí zabít mě, upírko." odpověděl a klekl si před ni. Rozvázalal provazy a odhodil je někam za sebe. Zkoumavě si ji prohlížel.

,,Nezírej tak, spíš bys měl zmizet, už cítím hlad." řekla a ušklíbla se. Zranění způsobená lovci se začínala hojit.
,,Vážně se tě bojím." řekl posměšně. ,,Jsem Zef, Zef Nenriki, jak se jmenuješ ty?"
,,Momentálně jsem Elisha." řekla. Pousmál se.
,,Tak se měj Elisho, už pro tebe někdo přišel, zdá se." vstal a po chvíli zmizel mezi stromy. Ucítila jiné kroky a pak už i viděla postavu, které patřily.
,,Tebe teď vážně vidět nechci, Joeli." sekla po něm ostře a pokoušela se vyškrábat na nohy, ale zatočila se jí hlava. Vzal ji za ramena a tvrdě usadil zpátky na zem. Po tom, co z ní bezeslova vypáčil všechny kulky, si prokousl kůži a žílu na zápěstí a dal jí ho před tvář.
,,Pij, uzdravíš se mnohem rychleji." řekl. Upíří krev ji nemohla nasytit, mohla ale urychlit proces léčení. Po chvíli váhání se do jeho krvácejícího zápěstí přeci jen zakousla a začala sát. Něžně ji přitom pohladil po vlasech.
,,Hodná holka."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama