Sf 5

2. března 2013 v 23:54 | Akira |  Sleeping Forest

Spící les, kapitola 5. Upírská VIP, druhá část - závěr




V sousední vesnici se Elisha ubytovala v takovém malém, ale prostorném domku pro návštěvy z okolních vesnic. Jel s ní i Sig a Mes. Byla z toho otrávená, protože si musela dávat pozor, aby se před nimi neprozradila. Svou upírskou schopností je už před třemi lety přesvědčila, že je součást jejich malé rodiny, nebyl by problém to udělat znova, ale předtím by mohly nastat nějaké potíže. Každý se ve svém pokoji převlékl a pak pěšky dorazily na onu velkou maškarní slavnost. Elisha se nepozorovaně vytratila k zadnímu vchodu, který byl pro V.I.P, což znamenalo, pro všechno, co nemělo lidskou krev. Předala svůj svitek. Hned po vstupu si jí někdo odchytil. Byl to vysoký černovlasý muž se stříbrnou maskou. Blízko před tvář jí dál ruce se vztyčenými palci.
,,Máš u mě bod. Přišla jsi převlečená za upírku. To je na upíra... stylový." řekl pobaveně.
,, Ty máš služebnický oblek, hádám. Také velice originální,... když si býval můj sluha, Joeli." setřela ho. Uraženě skousnul ret.
,,Mimochodem, jsou tu i ti dva." kývnul k jednomu ze stolu. Podívala se tam, vážně tam seděla upírka Ria a ten tajemný muž Raven.
,,Když už tu máš přehled, kde je Ariel?" zeptala se. Zatvářil se, jako by žvýkal šťovík, když vyslovila jméno jeho bratra, se kterým měli snad společnou jen krásnou tvář. Byli to dva neuvěřitelné protiklady.
,,Ještě jsem ho neviděl." těšce ze sebe vydoloval odpověď. Začala hrát hudba. Elishe se při písničce vybavil seriál, který před dlouhou dobou sledovala. Měla ráda takové filmy a seriály, kde figurovaly jako hlavní postavy právě upíři. Bavilo ji sledovat, jak lidé různě berou upíry na vědomí. Jen tak tam stáli a poslouchali. Vypadalo to, jako by se najednou oba uzavřeli v minulosti. Nakonec píseň skončila a začala hrát nová.

,,V propojených srdcích, já hledám cestu,
poutá mě naděje, velká loď v přístavu.
Vidím vše, ale hlas již neslyším,
Přestávám věřit, už nic necítím.

Poutají nás neviditelné bytosti, tancují,
nebeským tancem, ukolébavky prozpěvují.
Nevidíš nic, ale stále mě posloucháš,
stále mi věříš, mé dotyky už ale nevnímáš..."

Joel s sebou najednou cuknul, jako by se probral s hlubokého tranzu. Podíval se na Elishu. Stála a upřeně se dívala před sebe ztracena v myšlenkách. Položil jí ruku na rameno, čímž ji probral. Trhla sebou leknutím.
,,Co blbneš?" obořila se na něj a setřásla ho. Z prudké reakci se na moment zarazil, než se mu do tváře vloudil jeho obvyklý výraz.
,,Smým prosit?" s úsměvem se lehce uklonil. Zaskočilo ji to.
,,S tebou tancovat nebudu." řekla a chtěla si jít sednout. Nečekaně ji ale chytil za zápěstí a vtáhl ji doprostřed davu tancujících.
,,Co to blbeš?!" zasyčela a chtěla se mu vytrhnout. Pevně ji ale držel.
,,Bude to vypadat blbě, když odtud utečeš." řekl a přeslazeně se usmál. Nedobrovolně s ním začala tančit. Byl to tanec, kdy si s partnerem měli vzájemně dívat do očí. Elisha ale upřeně sledovala jeho krk. A věděla že on se na ni dívá. Usmál se.
,,Jsi ze mě nervózní?" všiml si a přitiskl se k ní blíž. Ani si neuvědomila, že se písnička změnila. Tahle byla mnohem pomalejší, než ta předtím.
,,Moc si nevěř, Joeli. Jsem nervní, že tu ještě není Ariel." řekla a možná i k vlastnímu uvěření těm slovům se rozhlédla.
,,Bojíš se, že tě uvidí tancovat se mnou." řekl a blýskl po ní očima.
,,Vůbec, on ví, že by mezi náma dvěma nemohlo nikdy k ničemu dojít." mile se usmála.
,,Tss, au," ušklíbl se. "ranilas moje city."
,,Ty nemáš city, Joeli." řekla. Pak se odpojila z tance a ztratila se v davu. Ještě se za ním otočila, měl ve tváři divný pohled, kterého si ale nevšimla. Možná za to mohla ta maska. Když upřela pohled zpět na cestu, přímo proti ní šel nějaký chlapec. Myslela si, že do něj narazí, on ale udělal podivný půlkrok a otočil se po ose tak, že se jí ladně a skoro tanečně vyhnul. Udiveně zamrkala, skoro to ani nepostřehla. Měl černé krátké vlasy a byl menší, než ona. Nevypadal, jako nějaká rasa, ale sálala z něj zláštní aura a divokost. Pak si všimla, jak se k němu z jedné strany blíží Alpha - Ewilan. Pak jí oba zmizely v davu. Šla si sednout na jedno volné místo, přitom si s tácu jednoho čišníka vzala skleničku bílého vína. Pak očima netrpělivě přejížděla dav tancujících i sedící. Začínala mít špatný pocit, protože žádný stříbrnovlasý muž se k ní dosud nepřihlásil. Za to se na židli vedle ní objevil někdo jiný.
,,Proč tu ještě není?" hodila po něm zlobným pohledem. ,,Víš to ne? Dal ti ten svitek."
,,Už je to dlouho, co mi ho dal." hájil se. ,,A snad nemusím kontrolovat, co dělá můj starší bratr, ne?" namítnul. Protočila očima.
,,Jako příbuzný bys mohl mít trochu přehled. Ale rozumím ti." naklonila se k němu a poplácala ho po rameni.
,,Tvůj bráška ti mně vyfoukl, takže jsi naštvaný." řekla s jistým pobavením v hlase. Začal se mračit. Pak se na chvíli zamyslel, než otevřel ústa k odpovědi:
,,Tak já ti teď něco řeknu, Areli. Ariel je mrtvý."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama