Sf 4

2. března 2013 v 23:53 | Akira |  Sleeping Forest

Spící les, kapitola 4. Upírská VIP, první část




Pustila ruku, za kterou držela ještě teplé mrtvé tělo a dlaní si s úst a brady setřela krev.
,,Tohohle se nikdy nenabažím." zašklíbila se. Kolem ní leželo asi šest dočista vysátých těl. Chtěla zmizet, ale znovu cítila ten divnej pocit.
,,Kdo jsi?" zeptala, aniž by se otočila.
,,Doveď mě k ní." zněla drzá odpověď, ale ne na vyřčenou otázku. Elisha si odfrkla.
,,Jsem Elisha, nejdřív mi odpověz." řekla a otočila se. Před ní stál černovlasej krasavec. První, co jí problesklo myslí bylo, že tenhle muž je úplný opak Ariela. Za to jí charismem silně připomínal Joela. Kývnul hlavou.
,,Raven." zazněla prostá odpověď. Elisha si povzdechla. V podstatě jí odpověděl. To čím je si jistá nebyla, ale o tom, že lovec není už nepochybovala, už jen proto, že lovec by se nikdy nepřátelil s upírem.
,,Fajn, ale dovnitř nevejdeš ani pokud tě pozvou." řekla a rozešla se. Cítila za sebou kroky a taky letmý strach. Byla nesvá, že je k němu otočená zády. Byla si jistá, že to kvůli němu předtím odpadla do řeky, ale nechápala tohle jednání, že by už zapomněl nebo ji nepoznal? Nechtěla si vůbec přiznat, že by s druhou upírkou Riou vypadala zezadu podobně.
,,Změnim účes." zamumlala. Pak ho zanechala čekat před svým domem. Skočila do svého pokoje otevřeným oknem. Ria tam ale nebyla. Elisha zbystřila své smysly. Uslyšela její hlas z obývací pokoje spolu s hlasem jejího bratra a sestry. Seběhla po schodech dolů. Zamračeně vtrhla dovnitř. Seděli na gaučích kolem nízkého kulatého stolu a hráli karty. Naštvaně jí zaškubalo ve tváři. Chvíli tam stála, než si jí Sig všiml.
,,Co jsi dělala nahoře takovou dobu? Ale že jsi nám sem zatím poslala milé děvčátko." zasmál se a odložil karty. Ria si všimla jejího výrazu a nechápavě se zamračila.
,,Stalo se něco?"
,,Niekto na teba čaká vonku." řekla, Rie se zdálo, že dost podivným hlasem. Pak jako by jí něco došlo, vystřelila ven z obýváku. Tři zbylé osoby v místnosti slyšely už jen klapnutí kliky. Sig se otočil na Elishu.
,,Co to mělo bejt?" zeptal se.
,,To je jedno." mávla rukou Elisha a vrátila se nahoru do svého pokoje. Stoupla si před velké zrcadlo a ze stolu vedle sebe vzala nůžky. Do rukou uchopila tlustý pramen uhlově černých vlasů.
,,To bys neudělala, Elí." ozvalo se od okna. Instinktivně nůžky přetočila v prstech a mrskla jimi po osobě sedící na římse. Pohotově se jí vyhnul, přičemž mu delší černé vlasy spadly do tváře. Odhrnul si je a usmál se.
,,Wow, nebezpečná jako vždycky." uchechtl se. Druhou rukou, na kterou nebylo vidět, zvedl. V dlani svíral nůžky, které po něm hodila. Stejně elegantně je hodil po ní a ona je jako on zachytila. Ušklíbla se a odhodila je na stůl.
,,Co chceš, Joeli?" zeptala se otráveně. Zasmál se jejímu nepříjemně znějícímu hlasu.
,,Jdu se ti jen vysmát, koukám, že jsi klesla až na dohazovačku. Ten románek venku? Hej, prej: Tak moc jsi mi chyběl! Hledala jsem tě! Ou baby! Zlato, nemůžu se dočkat, až takhle začneš mluvit ty. Co Ariel, jak se má? Dlouho jsem svého brášku neviděl." zašklebil se a došel až k ní.
,,Ti padlí venku jsou tvoje práce? Stala ses žíznivou." konstatoval. Zamračila se a došla k oknu.
,,To není tvoje věc. Nevím, už dlouho nejsme v kontaktu." odeskla a zadívala se ven. Z této strany nebylo nic vidět.
,,Hm... Ale jestli tě tak miluje, proč ti o sobě alespoň nedá vědět? Nechápu." pohodlně se rozvalil na její posteli.
,,Nemůžeš si prostě hledět svýho?" opřela se o zeď vedle okna a propalovala ho pohledem.
,,Máš pravdu. Asi si tu najdu nějakou hračku a chvíli tu zůstanu. Co třeba to děcko, které říkáš sestřička?" usmál se. O kratičký moment později klečela Elisha na posteli a kolem jeho krku se obmotávalo několik silných krvavých šlahounů. Dala svůj ubličej před jeho. Její oči rudě planuly vztekem.
,,Jestli se jí i třeba jen omylem dotkneš, nějak takhle ti urvu hlavu." zašeptala výhružně a pak stisk uvolnila.
,,Nemusíš hned tak vyvádět." povzdychnul si. Pak něco vyndal z kapsy a hodil to po ní. Byl to útlý svitek. Rozevřela ho. Byla to pozvánka.
,,Tohle ti posílá Ariel. V sousední dědině je ta každoroční oslava, kde lidé chodí namaskovaní, jako různé bytosti. Tohle je speciální vstupenka pro upíry. Jinak tam kromě lidí a upírů bude spousta dalších tvorů. No každopádně se divím, že mi to bráška svěřil, nemusel jsem ti to vůbec předat." poškrábal se ve vlasech. Nedůvěřivě se na něj zadívala, zatímco smotávala svitek.
,,A ty tam půjdeš?" zeptala se. Zasmál se a zadíval se na ní svýma temnýma očima.
,,Kdo ví?" řekl tajemně. Pak najednou na posteli nikdo neseděl.
,,Zmetek." ulevila si a ze šuplíku od stolu vylovila svůj deník a začala psát. Svitek pohodila vedle sebe a rozepsala se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama