Sf 3

2. března 2013 v 23:53 | Akira |  Sleeping Forest

Spící les, kapitola 3. Paranoia příšer, třetí část - závěr




,,Zajímalo by mě, proč pořád mluvíš slovensky?" zeptala se Ria usadila se na Elishině posteli.
,,Vlastne to je taká zábava, stávka sa Sigom a Mes, koho to bude baviť dlhšie." pousmála se Elisha a podala jí hrnek plný horkého kafe.
,,Na, vonku je zima." řekla a nečekajíc odpověď si sedla vedle ní.
,,Nevypadáš jako špatná osoba, proč zabíjíš? Nemusíme pro potravu zabíjet." zeptala se po chvíly ticha.
,,Pretože viem, že keby nás ľudia odhalili, nenechali by nás nažive, nech už sa správame iba ako otravní komáre." řekla Elisha a vstala. Došla ke skříni, kde byly schované knihy. Vyndala dřevěnou schránku a postavila před ni na postel.
,,Co to je?" nechápala hnědovlasá dívka a jednu z ručně vázaných knih vzala do rukou.
,,Moje deníky. Celý mój život. Zažila som veľa reakcií na odhalenie upírov." vysvětlila Elisha a ukázala na deník v jejích rukou.

,,Rok sedmnácet šesťdesiat dva, vtedy som žila na jednej chudobnej dedine ako opratrovatelka sirot. Za jednej nešťastnej udalosti sa medzi deťmi odhalil upír. Ľudia v dedine posadnutí strachom všetky tie siroty jednej noci priviazali k obrie hranicu a upálili. Bylo to šialené." usmála se smutně, vzala jí ho z ruky a uklidila zpátky.
,,Hrozné... A co ty? Tebe nepodezřívali, že jsi jedním z nich?" zeptala se pak, přičemž měla pohled upřený do hrnku temně černé kávy.
,,Bola som práve mimo dedinu pre vodu. V lese ma niečo zdržalo. Vrátila som sa až rano a videla zvyšky ich tiel. Neovládol som sa. Zabila som všetky. Ľudí sú odporní a krutí. Urobila by som to kľudne znova." sevřela Elisha ruce v pěst.
,,Jaké je tvé pravé jméno?" zeptala se najednou Ria. Zdálo se, že chce změnit téma.
,,To je tajomstvo." pousmála se Elisha. V ten moment jí zazvonil mobil.
,,Co se děje?" zamračila se Ria, když si všimla jejího výrazu poté, co hovor ukončila a vrátila mobil na stůl.
,,Jsou zpět." zašeptala Elisha. Pak se ale na její tváři objevil vraždychtivý výraz. Během mžiku stála na okenní římse.
,,Nezkoušej nic na Mes a Riga, jdu si hrát." zavolala na ní a vyskočila ven. Vedle ní se objevila postava.
,,Paní Gwenael." uklonila se osoba ve služebnickém oděvu.
,,Esttele, vzkazuje mi Ariel něco?" zeptala se, aniž by jí věnovala delší pohled.
,,Ne ale pan Joel ano. Prosím dávejte si na něj pozor, je nebezpečný." zaryla pohled do země.
,,Pche, jestli se tu přede mnou objeví potom, co zabil Elenu, utrhnu mu hlavu. Nezajímá mě, že je starší Raissa." suše se zasmála Elisha.
,,Jdi do domu, jdu lovit. Pokud se tu objeví Joel pošli ho k čertu. A hlavně nenech ty dva ať ho pozvou dovnitř. Jeden cizí upír už stačí." pronesla.
,,Mám poslat Ariela za vámi?" optala se ještě služebná. Elisha se na chvíli zamyslela.
,,Netřeba, ani pro něj by nebylo příjemný mě vidět zabíjet... po mém. Jdi." odpověděla a rozešla. Už je cítila ve vzduchu. Byla jich hodně. Bytosti, v které věřili jen ti, co se s nimi setkali. Byli to padlí andělé.

Když jsme osamělí, nemáme vůli létat,
máme jen písně a polámaná křídla.
Temnota svírá naše světlo,
ztrácí se teplo,
přichází mrazivý klid.

Když máme strach, nic neříkáme,
už nezpíváme písně, jsme ranění.
Ztrácíme světlo, pocity,
tiše naříkáme,
jak se naše dny rychle krátí.

Když milujeme,
dech náš se vytrácí,
padá okolo jen smutek.
Všude jen tma a ticho matoucí,
už nevychází žhnoucí slunce...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama