S 03

2. března 2013 v 23:56 |  Scorpions

Scorpions 3



Krev výhružně kapala ze stropu, jako by odpočítávala zbývající čas od nějaké pohromy. Pistole začaly střílet. Několik odvážných můžu se s obojky vrhlo po té potvoře, které stačily jen holé ruce k nakouskování těch, co se jí snažily chytit. Odkuďsi se objevili muži v bílém a s kulomety. I když jí prostřílely tělo, stále se hýbala.
,,Stáhněte se!" křikl jeden z nich a muži začali ustupovat. Pak se náhle zastavila. Hlavou jí prolétla kulka, přímo mezi očima u kořene nosu udělala krvavu díru. Její oči se protočily, její tělo se zhouplo dopředu a z duněním dopadlo na dlažděnou zem.
,,Nasaďte jí to, než se probere!" zakřičel ten samý, jako předtím pravděpodobně vůdce jednotky. Muži s k ní vrhli a jeden z nich jí na krk připbul bílý obojek. Spoutali ji a v zabezpečeném vozidle převezli do sektoru pro tyhle příšery. Přijmuli ji do sektoru S. Do zařízení s tou nejvyšší možnou ostrahou. Tam se mohli dostat jen Teify, které ústřední počítač vyhodnotil, jako absolutně nebezpečé bez možnosti je napravit. Stalo se to v roce, kdy se různé orgány snažili zjistit, co jsou vlastně Teify a odkud vůbec přišli. Byl to rok plný chladnokrevných testů na těhlech bytostech. Během jich zemřela z těch bytostí pouze jedna, oběť, na které testovali způsoby, jak je úplně a definitivně odstranit. A po nich se ze sektoru S, kde byl z nejvyššího stupně nebezpečí vyhodnoceny jen dvě Teify se stalo to největší bílé vězení, protože řada z nich údajně přišla při testech o rozum.

,,Ingo..."
,,Ne! Já je nezabila!"
,,Zabila jsi je."
,,Nebyla jsem to já!"
,,Zabila jsi všechny, protože jsi monstrum."
,,Ne! Já jsem člověk. Normální... mám rodiče a brášku."
,,Nemáš nikoho. Jsi monstrum. Zabíjíš."
,,Kdo jsem...?"
,,Ano, kdo jsi?"
,,Monstrum... zrůda... Všichni jsou mrtví... Ano! Všichni zhebli!"
,,Ano, všechny jsi zabila, zrůdo."
,,Zabila jsem je! Já je zabila!"
,,Kdo jsi, zrůdo?"
,,Já... jsem Inga! Monstrum!"
,,Ano, jsi monstrum. Zabila jsi všechny. Proto jsi teď tady."
,,Kde jsem...?"

Probudil ji poplašní jekot sirén a blikající červené světlo a rány šedých poklopů, jenž z duněním a otřásáním dopadaly k zemi. Přes bílou pásku, kterou měla pevně omotanou kolem očí, viděla jen blikající rudou a svýma dobrýma ušima slyšela ten chaos. Křik a zvuk pálení ze zbraní.


,,Tady Nu, jsme též v sektoru S a máme ty obojky! Smíme je použít?"
,,Od vás je může použít pouze Omicron a Alpha!"
,,Víme, ale Alpha není přítomna!"
,,Kde je ten debil?"
,,Nevím, asi zůstal doma. Při odstartování akce jsme ho vůbec neviděla."
,,Šéfe, to mu musíte strhnout z platu!"
,,Strhnout komu čemu, blbko?"
,,Alpho! Kdes byl?"
,,Staral jsem se o to, aby vás nezabili, lemry!"
,,Lemry... "
,,Už je to zase tady..."
,,Alpho, použij náramek, hned! Všechny ty Teify odsud musíme odvést!"


Poslouchala ty zvuky. Pak ustaly a bariéry se znovu otevřely. Slyšela skřípot mříží, jenž se zvedaly a jak se zámky na řetězech, které ji poutali otevíraly. Byla volná. Pomalu se posadila a sundala si to, co ji, když nespala, dřelo v ústech a pásku, která bránila vidět jejím očím. Konečně viděla. Byla naprosto volná. Mohla se hýbat apřed sebou měla otevřené mříže a volný průchod ke svobodě. Ještě stuhlá z řetězů se kymácivě postavila a bezmyšlenkovitě se vydala vstříc svobodě. Někdo jí ale zastoupil východ. Hleděla dolů na jeho nohy, než zvedla pohled až nahoru k obličeji toho člověka. Byl to vysoký černovlasý muž oblečený v upnutém oblečení stejné barvy a ověšeném zbraněmi a náboji. Na jeho zápěstí uviděla bílý náramek Taa´rlo. Místo ale, aby ho použil zvedl černou pistoli se stříbrným pruhem a namířil jí ho proti obličeji.
,,Nemám sebemenší chuť něčemu, jako ty dávat příkazy a nejradši bych tě rovnou odprásk, ale příkazy mi říkaj něco jiného." zavrčel. Nehnutě stála a zírala na něho.
,,Spousta smrtelníků, co na mě mířilo zbraní, zemřelo" odvětila klidně. To, co následovalo ji ale dočista zmátlo. Jeho prsty povolily a upustily zbraň na zem.
,,Už jsem řekl, že nechci použít tuhle nelidskou věc. Tak mi dokaž, že v sobě tu lidskost máš a pomož nám." ruku, v které před tím držel zbraň k ní natáhl. V jeho komunikátoru se ozval hlas.
,,Co to do prdele děláš, Alpho?"
,,Držte hubu." zasyčel nazpátek a dál nehnutě stál s rukou nataženou k ní. Překvapeně na něj hleděla nevědíc, jak má jednat. Dosud ji brali, jak nebezpečnou věc, kterou je potřeba držel pod co nejsilnějším zámkem.
,,Jak se jmenuješ?" zeptal se nehnouce ani brvou.
,,Mohla bych tě v mžiku zabít." zněla její odpověď. Povzdechl si.
,,Skutečně vám tu úplně vymyli mozky... A chceš mě zabít? Jsem beze zbraně, můžeš. Ale taky můžeš přijat mou ruku a být svobodná. Nechceš svobodu?"
,,Svobodu můžu mít, i když tě zabiju."

,,Eta, rozmístili jsme v sektoru S bomby. Odpočet do výbuchu je pět minut!"
,,Slyšeli jste, máte jen pět minut!"
,,Heh, sfouknu to do dvou!"
,,Ty, aby ses neozval, Tau."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama