S 02

2. března 2013 v 23:56 |  Scorpions

Scorpions 2.



,,Tady Zeta, sektor C!"
,,Rho! Zaujímám svou pozici!"
,,Tady Tau, dávám si sváču a upřeně pozoruji cíl!"
,,Tau, tohle není zábava!"
,,Chápu, Tau, sektor B! Jsem připraven k odpalu cíle!"
,,Delta! A! Vyčkejte na signál!"
,,Kde je Beta?"
,,Ten idiot se dosud neozval."
,,V jeho komunikátoru jsou rušivé faktory. Sigmo, sestřel ten stožár!"
,,To proč?"
,,Prostě to udělej! Rozkaz od Gammy!"
,,Rozkaz! První skupina, pal!"


,,Zatím nevíme, jestli budou moci být využiti. Ovládání obojků je závislé na psychice jedince. Slaboch, bude svým novým mazlíčkem akorát zabit, poručíku." odpověděl mu generál a zadíval se do jedné z klecí a pak nasadil úšklebek, když dostal nový nápad.
,,Poručíku, chcete si vyzkoušet mít svou Teifu? Posloužíte nám tím, jako testovací subjekt, zda je možné používat S. Samozřejmě, za svou snahu budete přimeřeně odměněn."


,,Alpha se zase fláká doma?"
,,Blbec, teď si nejspíš popíjí kafe a říká si, jaký jsme workoholický lemry."
,,Ale notak, Nu. Jak se říká: každý prase čeká porážka."
,,Mu, nechtěla jsi říct: na každýho jednou dojde?"
,,No tak, děvčátka, vždyť je to jedno."
,,Drž hubu, Phi."


,,D-dobře, co mám dělat?" zeptal se. Generál uchopil jeho ruku a vložil do ní náramek.
,,Jen si ho nasaď a vyber si Teifu." rozkázal a poodstoupil. Všechny oči se zvědavě upnuly na mladého poručíka. Ten se nejistě rozešel podmračeně se rozhodující. Jeho tvář se ale náhle rozjasnila. Ukázal k jedné kleci. Uvnitř byl spoután mladý chlapec. To, co dokazovalo, že není člověk, byly dlouhé a vlnité vlasy v růžové barvě a kočičí nefritové oči. Přes oči neměl šátek, ale kolem hlavy měl připevněný ocelový plát.
,,Pěkný výběr, poručíku." pochválil ho generál a otevřel mříže, jenž kluka upoutávaly v místnosti. Ten jakmile ucítil pach svobody začal sebou šíleně házet a trhat pouty ve snaze je zničit.
,,Teď si jen nasaďte narámek a soustřeďte se na vámi vybranou Teifu. Její mysl se musí spojit s vaší, abyste jí mohl dát první příkaz." poručík přikývnul a nasadil si ho. Tím se všechny zámky na poutacích řetězech rozpadly. Kluk okamžitě vstal. Škubnutím si vytáhnul kovové udidlo z úst a sahal po kovovém plátu.
,,Nenechte ho si ho sundat, nemá ho pro prdel!" křiknul generál, když viděl, že poručík oněměle stojí.
,,Dělej! Dej mu příkaz!" znovu zakřičel, ale nic se nedělo. Kluk si strhnul s očí ocelový plát a zašklebil se. Naklonil hlavu na stranu a se sladkým zabijáckým úsměvem hleděl na vystrašeného poručíka.
,,Ty máš být můj pán? Nasrat, červe!" rozesmál se a jeho oči začaly zářit čistou zelení.
,,Opatrně! Nedívejte se mu do očí! Zapněte červenou zónu!" křičel generál rozkazy. Řětězy se znovu zvedly a začaly se obmotávat kolem růžovlasého chlapce. Ten pouze klidně stál a díval se dál na nového uživatele náramku.
,,Pane poručíku, bude z vás krásná socha. Nemyslíte si to taky?" jakmile se mu bíle oblečený muž zahleděl do očí jeho tělo, jako by zkamenělo. Začalo zelenat, průhledět a lesknout se. Doopravdy se stal sochou z pravého nefritu.
,,Ah! Pane generále, zabil jsem si pána! Co mám teď dělal? Jo, vím! Jsem teď volný!" usmál se a rozešel se chodbou.


,,Tady Eta, sektor S, za čtyřicet pět sekund bude spuštěna červená zóna!"
,,Všem skupinám, změna operace na číslo 162. Pistole vpřed!"
,,Tady Iota, zahajuji odstřel cíle!"
,,Sektor S, Omega, generál Saratov zaměřen!"
,,Pistole, vystřelit!"


Chodbou se ozýval tichý a zvonivý smích, když se chlapec protancovával chodbou.
,,Pane generále, jsem volný! To je bezvadný pocit! Smál se, ale pak na něj upřel svůj zrak. Generál vytřeštil oči zděšením, ale v nefrit se nezměnil.
,,Pane generále? Pchm... víte, že na vás právě teď míří teroristi?" řekl, pak se mile usmál a rozběhl se pryč chodbou. Obrovskou místnosti plnou klecí ale začala blikat červená světla a přes všechny klece se zavíraly šedé poklopy a každých pět mětrů stejná bariéra zamezovala průstup chodbou.
,,Co? Teroristi? Kde?!" začal se rozhlížet. Růžovlasý hlapec ho již nezajímal, byl lapen někde mezi ocelovými poklopy bránících útěku.
,,Přímo tady!" ozval se do zvuku poplachu červené zóny křik a pak byly slyšet už jen výstřely ze samopalu. Prostřílené mrtvé tělo muže se zhroutilo k zemi, kde se pod ním tvořila velká skvrna krve. U stropu se otevřel poklop a z něho se rozložil skládající dřevěný žebřík. Po něm slezli dolů tři postavy.

,,Eta, Iota a Omega úspěšně infiltrovali sektor S!" křikla do hlasového zařízení žena, která se předtím hlásila, jako Eta. Dva druzí, dva vysocí muži zatím spacifikovali studenty. Iota přešel k nefritové soše a ťuknul do ní prsty.
,,Nemám tušení, co to je, ale už je asi po něm." zabručel a pak přešel k tělu generála. Začal prohledávat jeho kapsy, až našel stejný bílý náramek, jako měl na zápěstí poručík. Najednou přestala světla blikat červěně a poplašný zvuk přestal znít.
,,Tady Kappa, stornovala jsem červenou zónu!" ozvalo se v jejich komunikátorech.
,,Skvělá práce!" pochválil ji Iota, když odezněl zvuk otvírajících se poklopů.
,,Tohle asi bude to Taa´rlo." hodil náramek druhému muži. ,,Chtěl jsi to vyzkoušet, ne?" Omega kývnul a náramek si nasadil. V dohledu už měl utíkajícího chlapce. Zameřil svou mysl na něj. Iota chtěl něco říct, ale Omega se na něj výhružně zadíval.
,,Nejsem blbej. Stačí mi stručný vysvětlení, ne tvoje manuály." zavrčel a znovu upnul zrak na utíkající osobu.
,,Stůj." řekl. Stačilo tohle zašeptání a chlapec se skutečně zarazil na místě, jako by mu něco přimrazilo nohy. Vyděšeně se ohlédl.
,,Chcete mě využít, pane teroristo?" jeho tělo se strachy zachvělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama