S 01

2. března 2013 v 23:56 |  Scorpions

Scorpions 1.



,,Chcípni, chcípni, dělej pojdi!" ječela a témeř tím jekem zakrývala praskot kostí. Bytost pod ní byla už mrtvá. Ona jí ale dál rozšlapávala lebku. Ohavný praskot lebky, jak se lámala o dlažební kostky, v kterých se tvořila mozaika krve, byl podobný lámání větví obalených látkou, která to tlumila.
,,Ha...?" zarazila se náhle a spustila nohu. Přiklekla k její hlavě a za vlasy jí nadzvedla. Obličej byl už zhohavený k nerozpoznání. Nebylo poznat o koho se vlastně jednalo.
,,Je mrtvá...?" zdálo se, jako by jí to v tom záchvatu šílenosti ani nedocházelo. Pak se začala smát. Smát se hlasitým smíchem pomatence.
,,Je mrtvá! Ha...ha ha ha... Mrtvá! Chcípla! Už není! Zabila jsem jí! Eva ji zabila!" ten smích se místností plnou jí zavražděných mrtvol ozýval ještě dlouho...


V tanci s mrtvými, nabijte zbraně,
neříkej je to konec, my ještě pořád žijeme
Uvězněte démony obojky, jsou to jen ohaři bez citů,
stvořeni pod horou zármutku, kde je hřbitov pradávných.
Dokud démoni budou tmou a lidé světlem,
nocí se bude ozývat trpitelské, lítostí zdrcené vytí
Ne každý přežije smrtící tanec s duchem,
možná je to jen pomsta krále svrženého v budoucnosti.

,,Měl by umřít!"
,,Ne, musí!"
,,Ať chcípne!"
,,Zhebni!"
,,Ty nemáš existovat!"
,,Zrůdo!"
,,Monstrum!"

,,Ne..."

,,Zmiz!"
,,Znečistíš krví tohle místo!"
,,Vypusťte psy!"
,,Puste ohaře!"
,,Zabte to monstrum!"

,,Ne... Jsem zrůda?"

,,Ty nejsi zrůda."
,,Co?"
,,Ty nejsi zrůda."
,,Kdo jsi?"
,,Ty nejsi zrůda..."

,,Vzbuď se, Daryle!" silné paže s ním cloumaly. S vystrašeným křikem se probudil. V té hrůze ji nepoznal. Vlastní sestru, jak ho drží za ramena a snaží se ho uklidnit.
,,Jdi pryč, zrůdo!" hrubě ji chytil a odrazil ji od sebe proti stěně. S bolestným vzdechem do ní narazila. Chytil se za hlavu a zaryl nehty bolestivě do kůže. Bolest ale vůbec nevnímal. ,,Já nejsem... monstrum..." lapal po dechu.
,,A kdo jsi?" vstala a došla k němu. Nic se jí při nárazu nestalo a ani stát nemohlo. Nemohla zemřít. On taktéž ne.
,,Cože?"
,,Kdo jsi, Daryle?"


Svět po druhé apokalypse, rok 2032, 21. červenec


,,Jak už jsem říkal, naše technologie dokáže ty potvory udržet na úzdě. Obojkem je veden elektrický obvod jenž se uměle napojí na lidskou mysl." řekl a na čipu u dveří si nechal přístrojem otestovat kožní papilární linie. Když byl otisk jeho dlaně schválen, ze zdi vyjela malá krabička s čísly, kde vyťukal osmimístný číselný kód a ocelové dveře se otevřely.
,,Tohle je sektor S. Tyhle Teify mají za sebou poslední stádium. Jejich emoce jsou naprosto pryč." skupina se zastavila u první titánové klece. V ní na zemi ležel něco, co vypadalo, jako člověk, ale s člověkem to mělo společné pouze vzhled. Přes oči to mělo pásku a v ústech tlusté, v koutcích zařízlé udidlo. Ruce byly za zády svázany tlustými řetězy, tak i nohy a okolo krku byl bílý obojek.
,,Ohařské obojky jsme nazvali Taa´rlo." velitel skupiny zalovil v kapse a vytáhl malý bílý náramek s proskleným pruhem uprostřed.
,,Tohle nám je dovoluje kontrolovat, když nejsou v kleci. Ten pruh je měřič jejich nálady. Modrá je klid a červená už naprosté šílenství." vysvětloval dál. Mnozí ze skupiny si jeho slova hltavě zapisovali do malých bločků a rozhlíželi se živýma učarovanýma očima. Byli v dlouhé chodbě a kolem nich klece plné pevně spoutaných smrtelně nebezpečných bytostí. Ten strach, co všechno se v sektoru S mohlo stát v nich vyvolávalo neuvěřitelné vzrušení.
,,Pane generále, takže Teify skupiny S budou použiti ve válce proti západní říši?" promluvil jeden z nováčků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama