MyD 01

2. března 2013 v 23:55 |  My dragon

My Dragon I.



V zemi, kterou od pradávna pustošili draci, počala vláda teroru. Starý král zemřel a jeho syn se stal nástupcem. V celé zemi nastala ještě větší bída a chudoba a lidé spekulovali o tom, zda je hrůzostrašnější vláda hrdého krále a pyšné královny nebo draci, se kterými lidé vždy válčili. Velice brzy, po svém nástupu, začal nový král vykazovat podivné chování a každá jeho slova měla tajemný nádech. Zavíral se ve své komnatě a nikoho k sobě nepouštěl. Kromě své ženy. Dlouho vymýšlel způsoby, jak účinně zabít draka, hledal člověka s takovou magickou silou, která je mohla zničit. Byl ve své práci natolik uzavřen, že se jím nepovšimnutě během tří let narodili dva jeho potomci. Prvorozená dcera Katherine a prvorozený syn Jered. Když měl ale Jered sedm let, jeho chování se změnilo. Nebyl, jako dítě, ale jako starý, něčím posedlý člověk.

,,Kath, pojď sem, ať můžu začít číst pohádku." pobídla malou Katherine služka, aby jí a jejímu mladšímu bratru mohla začít předčítat pohádku. Dveře se ale náhle rozletěly. V nich stála jejich matka. Obě děti se začali šťastně usmívat.
,,Jerede, pojď sem. Tatínek chce s tebou mluvit." pak služebná a devítiletá holčička v místnosti osaměly.

Ve chvíli, kdy Jered opustil otcovu pracovnu, už to nebylo to milé děcko... Byl jiný...

,,Kath, maminka se na tebe usmívala?"
,,Maminka se usmívá na nás na oba, bráško."
,,To je špatně. Maminka tě nenávidí, víš?"
,,Nech toho, není to legrační, Jerede!"
,,Nenávidí tě, protože jsi jiná."

Než nový král zemřel na podivnou nemoc, věděl toho mnohé o dracích a také, že ve světě nejsou jen oni. Mezi jeho lidmi se ukrývají tací, co se narodí, jako lidé, ale zároveň je uvnitř jejich duše spící drak, který se, co nevidět probudí. Veděl, že jeho Zemi navštěvují cizinci. Od tajuplných hraničářů až po známé lovce odměn s úchvatnými kouzelnými zbraněmi. Nakonec našel i několik dosud nevyklubaných dračích vejcí, které nechal zabetonovat, aby k jejich vylíhnutí nikdy nedošlo. A pak nakonec... Jeho město navštívil i drakobijec,... který ale místo toho, aby šel pomoci v bojích proti drakům, našel královy tajemné skrýše a navždy skrytá dračí vejce vytesal z betonu a ukradl je.

Psal se rok 1654, 21. červenec. Dnes tento rok vyvolá strach, ale i zároveň úsměvy na tvářích lidu. Ten den se zapsal do historie jako Modrý večer. Vše spustila smrt nového krále a úplné zešílení Jereda. Z chodby vzal louč a zapálil sestřin pokoj...

Kath měla spát, ale její strach z bouřky to nepřipouštěl. Vyděšeně přistoupila k oknu. Kousek skla se orosil tam, kde zprudka dýchala. Nikde nikdo. Vždycky ji přišel někdo uklidnit. Dnes byla sama. A ode dveří cítila kouř žhavého ohně a v zádech jeho blížící se teplo.

,,Kath..." vzduchem se náhle vznesl nádherný hlas, přesto ale naprosto cizí.
,,Kath, neboj se, všechno bude v pořádku." rozhlížela se po pokoji. Nikoho ale neviděla.
,,Já tě vždycky... budu chránit." v obloze se najednou začala rýsovat postava něčeho velkého a černého. Něco, co do bouřlivého zamračeného večera vzneslo ještě větší stín. Ale ona se přestala bát. Černý drak před ní nebyl nepřítel. Věděla to. Červený oheň brzy pohltil celou místnost a zcela ji obkličoval a bránil jí v úniku. Tyčil se nad ní, jak nesmrtelný král se svými ohnivými křídly připraven ji v nich obejmout a změnit v popel, v který se každý rok sám mění a v něm opět znovuzrodí. V ohni se náhle zjevila malá postava. Kolem ní se obtáčel purpurový pramen. Poznala v ní svého bratra. Žár kolem něj ani nedovoloval slzám sklouznout mu po tvářích, ale jeho oči se jimi leskly.
,,Sestřičko, pomoz mi. Bolí to." zakňučel, jak zraněné zvíře.
,,Jere...!" zakřičela a běžela k němu. Dřív, ale, než to stihla, jeho tělo se začalo chvět. Jeho duhovky začaly mizet a zbyla jen děsivá bělma. Plamen ho úplně pohltil a jeho v tělo v něm zmizelo. Nic nezůstalo. Ani prach. Rozkašlala se, když zalapala po dechu a vdechla tak do plic kouř. Plamen okolo se jí svíjel pod nohami a jeho kouř ji svým jeden dusil. Náhle se ale ozvalo tříštění skla. Na římse spočinula obrovská tlapa s ostrými lehce zahnutými drápy. Mohutná černá hlava se naklonila do místnosti a velké oči, jenž zářily jasnou modří se upíraly na dívku. Znovu ve své hlavě zaslechla hlas.
,,Kath..." obrovský černý drak hovořil přímo k ní a ona mu naslouchala.
,,Katherine, ty budeš královna." svými tvrdými šupinami rozbořil zdi okolo okna, jak k ní natahoval krk.
,,Skloň se." poručil měkký a milý hlas. Udělala, co řekl. Pak drak otevřel tlamu a vpustil do mísnosti modrý plamen, který začal okamžitě pohlcovat rudé jazyky pálivého ohně. Všechen zmodral a přestal pálit a nakonec sám uhasl.

Mezitím jezdec na statném hnědákovi prchal s kořistí pryč z chudého královského města. Jeho kůň byl silný, ale stále byl zpomalený rancem, v kterém bylo několik těžkých dračích vajec, jejiž skořápka ještě nebyla zcela zbavena šedého betonu. Svaly na jeho nohou se napínaly námahou a od noster mu odcházela teplá pára do chladné noci. Zuřila bouře, ale jezdce ani koně to nevyvádělo z rovnováhy.
,,Raine..." pobídl ho šeptem jezdec a shrnul plášť tak, aby velká hnědá křídla měla prostor se rozpnout do celé jejich délky a celou váhu jich obou mohla vznést do vzduchu. Podkovy se naposledy zvonivě odrazily od kamenné cesty a hraničářův pegas vzlétl.

Černý drak vylétl s Katherine na zádech na nejvyšší střechu a posílal mohutné modré plameny na požárem zachvácené město. Když byl požár uhašen, teprve byla vidět ta spoušť. Zbytky toho, co přežilo poslední bitvy s draky se nyní změnilo na spálené trosky. Všude byli zranění i mrtvý lidé. Bylo to horší, než si dokázal představit. Ocasem sundal Katherine ze svých zad a kolem jeho těla se začala otáčet temná mlha. Vypadalo to, jako když se jeho tělo zmenšuje rozpouštěním se. Mlha houstla a pak se náhle prudce rozplynula a místo draka stál na jeho místě černovlasý mladík. Jeho oči modře zářily a upíraly se na lid pod sebou. Byly plné lítosti a tak moc smutné, až se Kath chtělo plakat. Ale nebyly to její slzy, které se stékaly po krásné tváři a dřív, než dopadly byly vysušené větrem. Byly to slzy draka. Drak plakal pro lid. Ve své lidské podobě si kleknul ke Kath a objal ji.
,,Ty zachráníš tohle místo." zašeptal jí do ramene a objal ji pevněji.
,,Ale já nemůžu." zazněl dětský hlásek vedle jeho ucha. Poodtáhl se a podíval se jí do tváře.
,,Ty jsi zachránil mě a taky je." ukázala svým malým prstíkem dolů na město. ,,Já jsem jen dítě." řekla. V jeho tváři se objevil nepředstíraný překvapený výraz. Nikdy neslyšel mluvit dítě tak chytře, ale ona byla stejná, jako on. Bylo to možné.
,,Já bych mohl, ale tahle Země mi nepatří. Je tvá." řekl, ale zavrtěla hlavou.
,,Tahle Země je tatínka a maminky. Kde jsou?" jeho výraz se změnil na bolestný. Nevěděl, jak jí to říci.
,,Tatínek a maminka tady už nejsou." řekl a dlaněmi jí stiskl ramena.
,,A Jered taky ne?"
,,Tvůj bráška tu také není."
,,A vrátí se někdy?"
,,Ne, už se nevrátí."
,,Nenávidí mě?"
,,Tak to není..."
,,Oni jsou v nebi, že jo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama