Axel 03

14. března 2013 v 13:26 | Akira |  Axel

Axel 03. Past



Načuřeně jsem došla do areálu školy hrůzy a rovnou vlezla do tělocvičny, přičemž mi došlo, že už je skoro čtvrt na čtyři a že jdu krapet pozdě. Ale to nevadí. Deset minut čekání na mou maličkost ještě nikoho nezabilo. Upřelo se na mě šest párů očí. Upřímně jsem čekala, že těch lidiček příde víc, ale stejně jsem si oddechla, že vůbec někdo přišel. Dokonce přišli ti, které jsem čekala nejméně. Víceméně jsem měla jen srandu z veselého pohledu toho živýho klučiny. Zarazila mě odměřenost jednotlivých lidí, která mezi nimi panovala a naprosto kazila atmosféru.
,,Sorry, že jdu pozdě." pro efekt jsem si musela zapálit figaretu. Bylo tu trapné ticho. Odkašlala jsem si.
,,Takže dámy a pánové. Sešli jsme se zde, abychom dokázali něco, co dokáží jen ti nejlepší." řekla jsem komickým slavnostním hlasem a zadívala se na toho klučíka.
,,Tak, co začít s představováním?" pobídla jsem ho. Zářivě se usmál.
,,Jsem Felix." musela jsem se začít pobaveně usmívat. Jo, to jméno k němu absolutně sedí.
,,Já jsem Saia, dobrý den." řekla dívka vedle něj. Pozdvyhla jsem obočí.
,,Neformálně a nevykej mi, prosím tě. Nejsem zas tak o tolik starší, než vy. Říkejte mi Kath." vlídně jsem se na ni usmála. Jo, tohle falešné jméno jsem vymýšlela snad celou cestu. Ti, co mě tu znali se nad tím nijak nepozastavili. Jak by taky jo. Žádnému z nich jsem se nikdy nepředstavila a zdálo se, že je ani netrápí, že nevědí jak mi říkat. Opodál stál ten černovlásek s brýlemi, který mě překvapil svou výškou a vzhledem bez brýlí. Když si všiml, že se na něj upírá můj pohled, zvedl oči. Sakra,... já mu ty brejle snad rozbiju...
,,Já jsem Kewin a vlastně si myslím, že tu nemám, co dělat." řekl. Hodila jsem na něj svůj nevinný úsměv.
,,Neboj,... brzy už si to myslet nebudeš - až tě zapřáhnu do makačky." odpověděla jsem a schválně zaměnila význam jeho věty. Na žíněnkách, které byly na sobě naskládané u zadní stěny, kde jsme stály, seděla blonďatá dívka nízší, ale atletické postavy. Usmála se na všechny.
,,Ahoj, já jsem Kate. Těší mě." řekla energicky. Myslím, že jsem udělala dobře, když jsem pozvala ji. Jsem ráda, že můj vzkaz našla včas. Zraky se upřely na osobu, jenž byla na řadě. S tímhle klukem jsem ani moc nepočítala, že se ukáže. Naopak si myslím, že pokud někdo odpadne, bude to on, přinejmenším jako první.
,,Kelly." řekl stručně.
,,Ano, náš velice výřečný Kelly." řekla jsem s nádechem cynismu. Pak se ještě představil Ricky, který si barvil vlasy, co měl skoro po ramena, na modro a tak dost vyčníval z davu. Poslední zaznělo jméno Andy. O ní vlastně nic moc nevím. Kdysi jsem ji vytáhla z nejhoršího, když jí její taneční skupina vykopla z týmu. Nadechla jsem se, abych mohla dál mluvit. Típla jsem cigáro o stěnu a odhodila nedopalek do provizorního koše, což byla zcela nelogicky postavená prázdná rulička od benbigtonových košíčků.
,,A teď bych byla ráda, kdyby mi každý z vás řekl důvod, proč se rozhodl přijít." nemusela jsem je ani moc pobízet, což se divím.
,,Překonáme legendu mezi crew!" vybafli zároveň Felix a Saia. Usmála jsem se.
,,I když to není přímo odpověď na otázku, je to hezký sen."
,,Zeptala ses mě, jestli chci něco dokázat." pokrčil rameny Kewin. To je hezký přístup.
,,Vlastně nevím. Asi rozmar." pokrčil rameny Kelly. Neboj se, budeš vědět... A rozmar to vážně nebude...
,,Abych spojila Kathinu crew mocným přátelským poutem." zavtipkovala Kate. V její odpověď jsem ale vážně věřila. Ona je takové sluníčko. Hodí se sem.
,,Protože doufám, že jsi někdo, kdo si jde za svým, a že nás dostaneš na světlo." blýskl po mně pohledem Ricky. Krátce mi zaškubalo ve tváři. Vědět to nemůže, ale tímhle trefil přímo hřebíček na hlavičku. Mezi tenhle typ lidí, co si jdou, jak řekl za svým, už dávno rozhodně nepatřím.
,,Možná je to z lásky k tanci a i z vděčnosti k tobě. Nechci, aby sis myslela, že se jim mstím." řekla Andy. Usměvavě jsem přikývla a ještě jednou se po nich rozhlédla. Nezdá se, že by někdo z nich byť jen tušil, že tu před nimi stojí kápo oné legendy mezi crew. Ani nechci pomyslet, co by si mysleli, kdyby to zjistili. Ale, co se týče Felixe a Saii, které jsem poznala dneska, trochu špatné svědomí mám.
,,Tak hned začnem, ne? Ráda bych vám triky ukazovala sama, ale naneštěstí nemůžu kvůli zranění. Tudíž tady slečna," přitáhla jsem si k sobě Andy. ,,mě ráda zastoupí."

• • •

Požádala jsem je o deset minut a během nich jim sestavila krátkou choreografickou sestavu. Byly to nejjednoduší aerobický cviky, který musí zvládnout i úplnej zelenáč, co ani neví, co aerobik je. Vlastně to musí zvládnou i úplný tele, co se řízenejch pohybů týče.
,,Proč tohle?" vykulil na to oči Felix, když jsem jim to ukázala.
,,Jdeme rovnou na breakdance, ne?" řekla Saia. musela jsem se nad tím pousmát.
,,Sehnala jsem lidi, z kterých ale většina témeř nic neumí, ale vím, že budou dobří, když budou chtít, ale musí se začít od nuly." řekla jsem. Trochu se zamračil.
,,A kdo si myslíš, že jsi ty? Ani tebe tančit neuvidíme." projevil mi značnou nedůvěru. Zrovna od něj jsem to nečekala. Ale nedivím se. Tohle přijít taky muselo.
,,Nevím, kdo sis myslel, že jsem, když jsi mě dneska sám oslovil, ale já sama vím, kdo jsem. Což vám ale, pokud chcete na vrchol, může být jedno." řekla jsem s klidem a pak šla pustit hudbu na rádiu, které jsem včera objevila doma. Sedla jsem si vedle něj, abych přepínala písničky a mohla ze svého místa kibicovat a připomínat. Já prostě miluju buzeraci jiných. Hned, co začala Andy předcvičovat mi bylo jasné, že tohle bude opravdu těžký začátek. Ale tohle je zbůsob,... jakým jsme se dostaly na vrchol my. Možná prvních pár dnů, ale později jsem už nikdy nepochybovala o způsobu, jakým jsme se stali nejlepšími.
Několik dnů uběhlo jako voda. Naše tréninky spíše vypadali jako bych se pár retardovaných děcek snažila učit točit se do kolečka a přitom zpívat You spin my right round.

• • •

Nadšení - pokud nějaké bylo - ještě více oslabila hádka Kate s Kellym. U něj jsem to docela i čekala, ale u Kate rozhodně ne. Nikdy jsem ji neviděla takhle našvanou. Přibylo mi tím víc práce, protože s tím Kelly seknul. Pro mě bylo vždycky horší vymýšlet sestavu pro míň lidí, než pro víc, protože jsem vlastně neměla... jak to říct materiál, který bych mohla využít. Naštěstí byl vždycky někdo, kdo to udělal za mě. Zůstalo mi jich tu pět a to jsem se ještě musela snažit, aby se mi na to taky nevybodli. Úlevně jsem si vydechla, když bezvadně zvládli sestavu, která podle mého žebříčku byla něco jako druhá úroveň z deseti. Ze svého pohledu jsem se utěšovala tím, že jim jen chybí pevný střed, který bude udržovat jejich sestavu. A taky jich je moc málo. Na účast v soutěži jich musí být alespoň osm. Vážně Katjí,... co sis myslela, když si tomu naivnímu klukovi slibovala něco tak nereálného? Nešťastně jsem se dívala jak se snažší. Nechápu sebe... a ještě míň ten provinilej pocit. Nevydržela jsem to a vstala. Všichni se zastavili a nechápavě se na mě podívavali. Hned jsem si zase sedla. Musím teď vypadat jako idiot. Vážně jsem se teď chtěla zvednout a jít jim předvést jak to dělat správně. Kazeta je sotva něco naučí.
,,Nečučte, makejte." mávla jsem rukou a opřela se o zeď. Ale já už nemůžu tancovat. Kdybych mohla, nemuselo se nám to v partě tak posrat, že teď spolu ani jeden z nás vzájemně nemluví. Ale stejně myslím, že to byla jen otázka času a ta nehoda byla jen nepřímý spouštěč. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem se ani nevšimla, že hudba sice hraje, ale nikdo na ni netancuje. Seděli kousek ode mě a bavili se mezi sebou a naprosto drze se flákali. Zamračila jsem se.
,,...Pro mě byla Katja vzor. Vážně mě mrzí, když se celá její crew náhle vypařila. Už nebylo koho sledovat a nikdo, koho bych mohla překonat. Mám takhle pocit, jako když se honím za duchem." slyšela jsem jak říká Saia. Seděla jsem a poslouchala jejich rozhovor.
,,Jo, byli tak slavní a pak se vypařili jak pára na hrncem. Dřív, než jsem stihl Coleho vyzvat k souboji." říkal zrovna Felix. Musela jsem se suše usmát.
,,Chlapče, Cole je na place hotovej Bůh. Nevím jak ses od té doby zlepšil, ale i teď bys sklidil akorát výsměch." neodpustila jsem si tahle krutá, ale pravdivá slova. Bylo mi překvapením, když jsem v jeho tváři zahlédla úžaslý pohled.
,,Ty ho znáš?" zněla jeho zarážející otázka. Upřely se na mě pohledy všech přítomných. Tak, a teď si z toho vybrusli, blbko. Zachovávala jsem si klidný a vyrovnaný pohled.
,,Znám všechny členy The Legends." přisedla jsem si k nim blíž, na dálkové ovládání ztlumila hudbu a založila si ruce na nohách.
,,Hej, pověz o nich něco. Tančit jsem je viděla jednou, ale nic o nich nevím." řekla Andy. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
,,Oni vám třeba něco řeknou sami." pravila jsem dlouze. Dostala jsem naprosto šílený nápad. Těmi extrémy poslední dobou přímo kypím. Začínám se bát o svoje duševní zdraví a myslím, že je čas se začít bát i o svůj život. V tělocvičně se neozval jediný hlas. Kdyby nám v rádiu právě nevyhrávala Jennifer Lopez s Flo Ridou, bylo by tu absolutní ticho. Felix a Saia na mě kulily oči.
,,Chceš říct, že sem můžeš přivést všechny členy?" hlesl Felix naprosto odvařeným hlasem. Ten nás musí fakt žrát.
,,Neříkám, že všechny, ale můžu je zkontaktovat." přitakala jsem. Z těch pěti dychtivých pohledů mám pocit, že si kopu vlastní hrob. Postavila jsem se.
,,Tak jestli je to pro vás dobrá motivace, tak se začněte pořádně snažit. Pro dnešek jdu." oznámila jsem a otočila se k odchodu. Nikdo nic neřekl a tak jsem vyšla z tělocvičny a i ven ze školy. Cestou jsem přemýšlela, jestli nemám ze zdi, co je kolem školy, vytáhnout a ukrást jeden šikovnej, hezky zaoblenej šutřík a doma si do něj vyťukat epitaf, protože myslím, že teď jsem to vážně posrala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama